V tomto aktivním období dopřejte dítěti co nejvíce spontánního pohybu.
Nepoužívejte skákadla a chodítka, nepříznivě ovlivňují přirozený vývoj.
Pokud vaše dítko leze, pravděpodobně se v nejbližší době naučí též rovně sedět, otáčet se a naklánět na strany, aniž by spadlo.
Dokáže se postavit na nohy opřené o nábytek, přenáší váhu z jedné nohy na druhou a občas se drží jen jednou rukou.
V dalších měsících bude dělat drobné úkroky stranou, až se nábytku pustí a začne chodit. Kdy přesně se osmělí udělat první krok, to je individuální.
Jakmile dítě začne chodit, neobouvejte mu hned botičky. Pro správný vývoj nožní klenby je přínosná především chůze naboso, při které se naučí správně našlapovat na celou plochu chodidla.
V 9. měsíci také dokáže jít do podřepu, pokud se opírá o nábytek, sebrat ze země předmět a znovu se napřímit.
Při uchopování hraček a dalších předmětů je již pohyb ruky zcela cílený.
Dítě předmět chytá špičkami prstů s palcem v opozici, tzv.spodní klešťový úchop. Hračku většinou uchopuje jednou rukou, ta druhá na předmět “čeká” a následně jej ohmatává, bouchá do něj apod.
Cíleně (vědomě) pustí věci z ruky.
Rádo vyhazuje nejrůznějšími předměty (z kočárku, zásuvek...) a sleduje, co se stane, a kam doletí.
Přitáhne si hračku za provázek.
Dítě začíná chápat, že předměty existují, i když je zrovna nevidí.
Poznává trvalou existenci věcí. Rozvoj myšlení je v tomto období velmi rychlý. Má na něj význam především samostatné hraní a zacházení s předměty.
U dítěte pokračuje též vývoj řeči. Můžeme pozorovat “generalizaci pojmů”. To znamená, že dítě rozumí tomu, že pojmenovaný předmět není pouze jediný. Na otázku “Kde je hračka?” dítě reaguje zmateně, protože neví, kterou zrovna myslíte. Některé děti zkouší ukazovat na předmět, který rodič nejspíš myslel. To je ohromný pokrok. Pasivní slovní zásoba už je poměrně bohatá, ta aktivní se bude vyvíjet spíše po ukončeném prvním roce života. Kdy se dítě naučí mluvit, je velmi individuální.
Vztahy v rodině jsou pro malé dítě tou největší jistotou.
Jeho kontakt nejen s rodiči, ale i dalšími příbuznými je tedy pro něj nepostradatelný. V tomto období se často setkáváme s tzv. separační úzkostí, kdy chce být dítě pouze s matkou, která pro něj představuje jistotu a bezpečí. Za separační úzkostí u dětí stojí nově nabytá zkušenost, že s matkou nejsou jedna bytost a matka tak může kdykoli odejít. Také se násobí nedůvěra a někdy dokonce strach z cizích lidí.
Následující měsíce se ponesou především ve znamení lezení, vstávání a počátků chůze.
Můžete svému dítku pomoci tyto nové zkušenosti “trénovat”. Pokud se dítě umí postavit na nohy, můžete mu pomoci naučit se slézání z postele či pohovky nohama napřed. Položte dítě na pohovku bříškem dolů a nohama z pohovky a jemně jej posunujte ke kraji, dokud se nesesune dolů na nohy. Po několikátém opakování kojenec pochopí, že z vyšších pozic se slézá nohama napřed. Pokud se už nemůžete dočkat prvních krůčků vašeho potomka, myslete na to, že aby se dítě naučilo chodit, musí nejprve umět stát na nohou, udělat samo pár kroků a udržet rovnováhu. Samostatnou chůzi není radno uspěchat!
Hračky dávejte malé i velké, lehké i těžké a z různých materiálů, aby se dítě naučilo manipulovat se všemi možnými druhy předmětů.
Pro rozvoj řeči si s dítětem prohlížeje knížky a předčítejte mu z nich úryvky a popisujte obrázky.
Upraveno 15.10. 2022
Předchozí díly:
1. měsíc miminka aneb Perný začátek
2. měsíc miminka aneb 1. úsměv
3.měsíc miminka aneb Každé dítě jedinečné
4.měsíc miminka aneb Více a lépe
5. měsíc miminka aneb Zkoumání začíná
6. měsíc miminka aneb Lezu, lezu...
7.měsíc miminka aneb Lezení a uchopování
8. měsíc miminka aneb Oko - ruka
Pokračování:
10. měsíc miminka aneb 1. slova
11.měsíc miminka aneb 1. krůčky
12. měsíc miminka aneb 10 slov