8.–12. měsíc nazýváme obdobím záměrné komunikace.
Miminko je již fyzicky zdatné, začíná lozit, stavět se a chodit, osamostatňuje se a zkoumá širší svět (nejen byt, ale i zahradu, ulici, blízký obchod apod.) Je nadšeno z nově ovládaných pohybů, neustále je opakuje a procvičuje, zjišťuje tak své limity a lépe si uvědomuje své tělové schéma.
Potřebuje udržovat kontakt s matkou (která je např. v jiné místnosti) a proto se začínají vyvíjet verbální komunikační kompetence, neverbální se zdokonalují.
8. měsíc se zajímá o drobné předměty (kuličky, drobky chleba), které nejdříve bere do celé dlaně,
10. měsíc je už zvedá tzv. klešťovým (pinzetovým) úchopem.
Začíná si uvědomovat stálost předmětů a vytváří si jejich obraz v mysli.
Když je nevidí, aktivně je hledá. Oblíbenou činností je hra na schovávanou (dítě nejdříve schová sebe za ručičky nebo plenku, potom začne schovávat předměty). Pozorně sleduje rodiče a potom je napodobuje (perem píše na papír apod.) a tak se učí pochopení jednoduché příčiny a důsledku, zároveň poznává funkce a vlastnosti předmětů.
Pochopením a neustálém opakováním stejných situací si například uvědomí vztah mezi pláčem a pochováním.
9. měsíc úmyslně využívá pláč, pokud chce do náruče. Je to pláč účelový a obvykle zní jinak, méně „upřímně“. Když se dítě odezvy nedočká, pláč stupňuje, občas na chvíli přestane, aby zjistilo, jestli k němu rodič jde a jestliže vidí, že se stále nic neděje, začne plakat naléhavěji.
Stejně jako si umí představit pochování a vyžaduje ho pláčem, umí si představit i jiné činnosti a žádá o ně gesty (např. hraní na schovávanou vyjádří zakrytím očí a „kuk“, když chce jíst napodobuje pohyby užívané při jídle aj.
Usiluje o sebeprosazení.
Osvojování slov i gest, souvisí s chápáním základních souvislostí a vztahů. Všímá si viditelných znaků či funkcí věcí a činností a v mysli si k nim přiřazuje zástupné symboly. Gestika se zpočátku rozvíjí rychleji než verbální řeč.
8.–9. měsíc děti neslyšících rodičů používají první znaky ve stejné době, kdy děti začínají používat první spontánní gesta. Neslyšící děti ovládají 10 znaků v průměru o 2 měsíce dříve než jejich slyšící vrstevníci 10 slov, což je ovlivněno tím, že ovládání motoriky dozrává rychleji než ovládání hlasové struktury.
Ukazovací gesto pohlcuje předchozí stádia, neboť se se stává gestem pro druhé,
(matka dítěti předmět podává, protože si myslí, že dítě jej chce a dítě si po několika opakováních stejné situace uvědomí souvislost mezi svým tělesným postavením a chováním matky).
Protoimperativní chování - ukazování zaměřené na předmět, později na člověka.
Uchopování se mění na ukazování.
8.–9. měsíc ukazování začne využívat jako vědomý akt, pro žádost „chci“.
14. měsíc ukazuje ukazovákem.
9. měsíc se vyvíjí vědomá forma chování a komunikace.
Dítě pochopí, že mu jeho projevy (vokalizace, gesta, pohled) pomohou dosáhnout žádaného cíle.
Protodeklarativní chování
Dítě stejným gestem získává pozornost dospělého, předměty a okolí komentuje, pojmenovává, dělí se o svoje postřehy nebo chce zjistit názor dospělého. Dospělí si někdy toto chování nesprávně vykládají jako žádost. Když dítě ukazuje prstem směrem k silnici, nemusí to znamenat, že k ní chce jít. V tomto vývojovém stadiu je pravděpodobné, že chce matce „říci“, jak barevná auta tam jezdí a vrčí, a že zrovna teď zahlédlo autobus.
Délka očního kontaktu
- krátké a častější pohledy na předmět a matku značí spíše imperativní žádost,
- dlouhý, soustředěný pohled na předmět a matku předpokládá spíše deklarativní chování.
Protokonverzace je výměna zvuků, pohybů a gest mezi rodičem a dítětem. Je třeba oddělit ukazování na předměty nebo osoby, při kterém dítě zkoumá a zjišťuje vlastnosti předmětů a osob, dloubá do nich ukazováčkem a přitom se nedívá na komunikačního partnera. Tento pohyb nelze považovat za komunikační gesto. Jestliže však dospělý na tyto pohyby reaguje, pomáhá dítěti pochopit, že gesta mohou sloužit ke komunikaci.
Všechny děti si vytváří gesta a pohybové symboly spontánně samy, některým se učí od rodičů, sourozenců nebo opatrovníků, ať jsou v tom podporovány či nikoli. Je to pro ně přirozený způsob komunikace dokud nezačnou ovládat mluvidla. Později doprovází gesta vokálními a nevokálními zvuky.
1.rok přidává slova - používá tak dva sémiotické znaky v jedné výpovědi. Další variantou je spojení gesta a gesta. Všechny tyto kombinace se vyskytují vývojově dříve než první dvouslovné výpovědi.
1. jednoslovné výpovědí jsou 8 měsíců později rozšířeny po 1. dvouslovné výpovědi.
Nejcitlivějším ukazatelem nástupu dvouslovných výrazů je schopnost kombinovat 2 znaky (gesto+gesto, gesto+slovo), která dvouslovní výpověď předchází zhruba o 2-3 měsíce
Komplementární kombinace, spojuje slova a gesta v jedné výpovědi, např. dítě ukáže na chléb a řekne toto (slovem i gestem označí to stejné, chléb), slovo i gesto se navzájem podporují.
Suplementární kombinace, spojuje obsahově 2 odlišné znaky, je náročnější, gesto doplňuje slovo (ukáže na chléb a řekne „dej“).
Z vývojového pohledu dochází ke střídání nástupů verbálních a neverbálních sdělení v tomto pořadí:
1) Napodobivé žvatlání tzv. laling (výpovědi typu bababa, mamam), často přetrvává až do období dvouslovných výpovědí
2) 1. samostatná gesta (ukazování předmětů, protest apod.)
3) 1. slova, tzv. protoslova, zvuky, které pro dítě nesou význam, váže je ke konkrétním předmětům, osobám nebo dějům (nemusí a většinou se ani zvukově nepodobají slovům dospělých)
4) Komplementární spojení slovo a gesto (dej + natažení se)
5) Dvojgesto - gesto a gesto musí být ukázáno zároveň (natahování se + otvírání pusy – žádost o jídlo) nebo v rychlém sledu za sebou (tleskání + natahování se - radost a žádost)
6) Suplementární spojení gesto a slovo (ukázání na dveře + táta)
7) Dvouslovná výpověď
8) Spojení 3 znaků v jedné výpovědi (prostřednictvím spojení dvojgesta a slova, dvouslovní výpovědi a gesta, spojení tří gest)
9) Trojslovná výpověď
Dítě je motivováno k osvojení jazykových dovedností touhou se dorozumět, sdílet poznatky, proto se snaží porozumět mluvenému sdělení a samo se tak vyjadřuje.
Rozvoj vnímání a získávání zkušeností přispívá k přesnějšímu rozlišování fonologické podoby slov.
Většina rodičů má pocit, že jim dítě rozumí. Děti vnímají velmi citlivě, situačně a komplexně projevy rodičů (pohyby, úsměv, výšku i melodii hlasu) a reagují tak na známé a časté pokyny, zákazy či prosby („Ukaž mamince, kde je tik-tak?“ – alespoň zpočátku se přitom matka dívá na hodiny). Že dítě slovu rozumí, poznáme tak, že na pojmenovanou věc upře svůj pohled. Lze tak registrovat počátky pasivní slovní zásoby. Později reaguje motoricky, ukázáním.
9. měsíc začíná rozumění řeči.
Spojuje si předměty a situace se slovy, která je provázejí.
Reaguje na vyslovení svého jména.
Rozumí, co znamená slovo „ne“ a je schopno na něj reagovat - zarazí se v činnosti. Úroveň porozumění předbíhá o 2-3 měsíce úroveň mluvené).
12. měsíců - rozumí 10–50 slovům.
Související články:
Jak komunikovat s miminkem v bříšku?
Komunikace miminka od narození do 8 měsíců
Komunikace miminka od 12 - 18 měsíců
17 klíčů k otevření komunikačních dovedností dítěte
Význam hry pro rozvoj dítěte