Než začne dítě mluvit, prochází předverbálním obdobím.
Používá základní komunikační prostředky (pohled, mimiku, pláč, broukání) a nutí dospělé ke specifickému chování, tzv. zrcadlení, kdy opatrovník napodobuje dítě (vyplazování jazyka, otvírání, zavírání úst) a protože je reflexivní, intuitivní a nezáměrné, má dítě tendenci napodobovat dospělého, tzv. novorozenecká imitace.
5.-8. měsíc narůstá četnost vzájemné nápodoby.
Imitace může být
synchronní - probíhá ve stejnou chvíli, později se objevuje
odložená - probíhá až po nějakém čase (telefonuje lžičkou), rozvíjí symbolické myšlení.
Jedná se o období nezáměrné komunikace, protože dítě neumí záměrně ovlivnit chování druhých osob. Rodiče však přiřazují projevům dítěte význam a interpretují ho jako záměrné a vědomé.
Rodí se s řadou reflexů (sací, úlekový aj.), které jsou ukazateli vnitřního vývoje mozku.
1. rok některé reflexy mizí a jiné se mění na volní jednání, například úchopový reflex. Dítě zná vůni matčina těla, dokáže ji podle ní identifikovat, stejně jako matčiny prsy.
Vyjadřuje svoje reakce na vnitřní i vnější podněty neverbálním jazykem, kombinací výrazů obličeje, zvuků a řeči těla.
Používá 9 vrozených signálů, které dělíme do 2 skupin:
Signály radosti (pozitivní), zahrnují zájem, potěšení, překvapení.
Signály volání o pomoc (negativní),
zahrnují tíseň, hněv, strach, zahanbení, znechucení a averzi vůči zápachu.
Pro přežití je důležitější ovládání více negativních signálů.
Komunikačními dovednostmi vyjadřuje fyzické rozpoložení (většinou křikem).
Novorozeně vidí na vzdálenost 18-40 cm, má zájmem o lidské tváře.
Od 2. týdne udrží oční kontakt s opatrovníky, kteří ho tak považují za aktivního účastníka dialogu. Dokážou sledovat pomalu se pohybující nebo svítící předmět.
Komunikuje po porodu křikem, hlasovým reflexem, kterým reaguje na změnu prostředí, teploty a krevního oběhu.
Pláč je reakcí na negativní vnitřní pocity, jako je hlad nebo chlad.
2.-.3. týden začíná vrozený mimický pohyb – úsměv. Důkazem vrozenosti úsměvu je existence tohoto jevu u nevidomých dětí.
1.-2. měsíc reaguje na různé situace (osamění, vlhko),
podle nich mění charakter pláče (lítostivý, bolestný, vynucovací, zlostný, z nudy, strachu…).
Vyjadřuje jím své pocity a citlivá matka jej dokáže rozlišit a poskytne mu adekvátní zpětnou vazbu.
2.-3. měsíc zvedá a udrží hlavičku, rozšiřuje se jeho zorné pole.
Začíná vyjadřovat pozitivní pocity, synchronizuje pohyby s rytmem řeči.
Projevují se indukované emoce navozené kontaktem s jinými lidmi. Kojenec vnímá a interpretuje emoční projevy opatrovníků, včetně svalového napětí, tepové frekvence, rytmu dýchání, tónu hlasu apod. a reaguje na ně.
Pozitivní emoce ho uklidňují, negativní aktivizují obranné reakce.
Vyjadřuje nespokojenost a libé pocity.
Začíná se vědomě usmívat, objevuje velmi silný komunikační nástroj, který rozšiřuje jeho možnosti komunikace, tzv. sociální úsměv. Dítě jím reaguje na hlas nebo tvář známé osoby, ale zatím jím neprojevuje individuální preference nebo citový vztah. O něco později se k úsměvu přidává i smích.
Osvojováním sociálních a komunikačních dovedností dítě nabývá pragmatických kompetencí. Pragmatické funkce jsou podmíněné kulturou a věkem a souvisí s rozvojem dalších rovin jazyka.
Objevuje vlastní ruce a nohy, dovede vzít nabízenou věc do ruky, převaluje se ze zad na bříško a opačně.
Natahuje se po věcech, které chce. Později sedí a leze a tak se mu otevírají nové možnosti pro rozvoj vnímání.
Zdokonaluje pohyby rukou, velmi dobře uchopuje předměty, předává si je z ručky do ručky.
Bere 2 předměty najednou (bouchá o sebe kostkami). Rozvíjí se koordinace těla, sluchu a zraku, což mu umožňuje napodobovat jednoduché pohyby (kroucení hlavou, tleskání, mávání) a zvuky dospělého.
Denně prožívá rutinní činnosti a tak se učí předpokládat, co bude následovat.
1. rok žije v dyadickém vztahu, neboť je velmi úzce spjato s matkou, která je zdrojem většiny jeho sociálních interakcí.
Křik s tvrdým hlasovým začátkem se mění na křik s měkkým hlasový, začátkem, kterým vyjadřuje libé pocity (výská).
Opakuje sací pohyby a objevuje možnosti pohybu rtů a jazyka, vydává u toho spontánní melodické samohláskové zvuky (např. aaa, eee).
Broukání a následující pudové žvatlání.
Stále se nezapojuje vědomá sluchová kontrola. Je to reflexní, vrozená aktivita, vyskytuje se i u neslyšících dětí. Nedokáže zvuky dospělých napodobovat, ale poslouchá a na osobu reaguje např. intonací a rytmem vyjadřujícím své pocity a emoční stavy.
4. měsíc projevuje zlostné emoce.
5. měsíc vyjadřuje strach.
Příkladem kognitivních dovedností je například změna rytmu sání,
když zjistí, že tím dosáhne vizuální změny ve svém zrakovém poli nebo vyvolá sluchový podnět.
Sociální dovednosti jsou např. reakce na pláč jiných novorozenců, rozpoznání známého obličeje a lidského hlasu, který preferují před jinými zvuky.
6.-8. měsíc zapojuje vědomou zrakovou i sluchovou kontrolu,
přechází do stadia kontrolovaného napodobujícího žvatlání.
Pokud se dítěti nedostává zpětné vazby, vokalizační projevy upadají nebo mizí (u neslyšících), a tak se opožďuje nástup prvních slov a další řečový vývoj. Imituje pohyby mluvidel (rtů, jazyka atd.) a to je zřejmě důvod, proč se mezi prvními vyslovenými souhláskami vyskytují bilabiální, obouretné – m, b, p, t - jejich artikulace je dobře viditelná
Vytváří slabiky a těmto spojením rodič opakovaně přikládá v jistých situacích a kontextu nějaký význam a tak začíná vědomě verbálně komunikovat.
Objevuje dovednost segmentace, kdy rozpozná ve větách slova, která před tím slyšelo izolovaná.
8. měsíc chápe existenci věcí, i když je nevidí. Některé výzkumy dokazují, že k tomuto uvědomění dochází jž kolem 4.měsíce.
1. gesta - izolovaná, jsou často doprovázena očním kontaktem, aby si dítě potvrdilo, že získalo pozornost dospělého. Např. přijmutí nabízené věci může sloužit jako prostředek komunikace.
Rozlišuje, zda hračku chce, ale také, zda ji přijme od toho, kdo mu ji nabízí.
Dovede žertovat: chvíli dělají, že věc nechtějí a pak zase naopak. Jde jim hlavně o udržení interakce.
18.-24. měsíc je stadiem senzomotorického myšlení
Dítě nejdříve nahodile manipuluje a experimentuje s předměty a učí se formou pokusu a omylu. Později se mu povede nalézt nový způsob řešení určité situace tím, že si nejprve v mysli řešení představí (zatáhne za provázek, aby si přiblížilo hračku), zakusí tzv. AHA zážitek.
3 etapy socializace v kojeneckém věku
1. Preobjektální,
Soustředí především na vlastní tělo, vše je pro ně nové a neznámé, příliš nerozlišuje kvalitu podnětů, nepreferuje žádný objekt (resp. člověka).
2. Etapa předběžných objektů
Od 3. měsíce, už ví, že lidé se chovají jinak než neživé věci.
3.-6. měsíc se v interakci mezi dítětem a dospělým začínají objevovat jednoduché sociální hry,
kde dospělí jsou iniciátory. Např. hra „bubukuk“ umožňuje dítěti znovupoznání lidského obličeje, jeho zapamatování, pochopení jeho trvalosti a vytvoření si jeho představy (obrazu v mysli), což je důležitý vývojový mezník hlavně pro vývoj řeči, pro tvorbu prvních slov
3. Etapa specifického objektu,
6.-9. měsíc rozlišuje známé a neznámé lidi, což je většinou matka, na kterou se fixuje, tzv. připoutání (attachment) neboli vytvoření dlouhotrvající emoční vazby s matkou, neboť je zdrojem informací, pocitu jistoty a bezpečí.
Ve stejném období se objevuje strach z cizích lidí a neznámých situací. Osobu, která se k dítěti chová mateřsky, dítě subjektivně chápe jako trvalou, i pokud je fyzicky nepřítomna. Začíná si uvědomovat také samo sebe a matčino odloučení, na které reaguje tzv. separační úzkostí.
Dítě chápe, že musí upoutat a udržet matčinu pozornost, rozvíjí proto prostředky komunikace.
Minulé a následující období:
Jak komunikovat s miminkem v bříšku?
Komunikace miminka od 8-12 měsíců
Komunikace miminka do 12-18 měsíců
17 klíčů k otevření komunikačních dovedností dítěte
Význam hry pro rozvoj dítěte