Rodič by se měl stát pomocníkem při realizaci nejrůznějších her a vymýšlet nové.
Dítě motivuje ke hře, pokud se dítě nudí a neví, jak a s čím si má hrát. Dospělí v rodině by měli občas vyslovit pochvalu, že si dítě pěkně hraje, ale také by měli zasáhnout, pokud se dítě chová nevhodně a napomutím ho usměrnit. Rodiče by dítě do hry neměly nutit, měly by dítě respektovat a vnímat ho takové, jaké je.
Vhodné zásahy dospělých do dětské hry:
- podmínky potřebné pro vznik, průběh a ukončení hry,
- dítěti umožnit hrát si samo, pokud to vyžaduje a nenutit ho do hraní s ostatními dětmi,
- dostatek času (aby dítě mohlo hru samo ukončit a nebylo z ní vytrženo),
- odpovídající prostor pro hru, podle toho s čím si dítě chce hrát.
- nekritizovat a neopravovat,
- podpořit hru s jinými dětmi,
- nerozlišovat mezi chlapeckými a dívčími hračkami,
- poučit dítě o možných nebezpečích hry.
Hra doma
Většina dětí si umí hrát, některé děti mají ovšem doma mnoho hraček, ale hrát si nedokážou. Všechno jenom vytahají ven, vezmou to na chvíli do ruky, položí a vezmou něco jiného. Hračky kolem nich jsou rozházené a i přesto se nudí.
Rady pro rodiče
- zásobovat dítě různým materiálem jako jsou papíry, zbytky látek a tapet, aby mohlo procvičovat stříhání, lepení, skládání,
- sbírat kostýmy a různé druhy oblečení, které by dítě mohlo využít ke hraní různých rolí,
- pracovat s knihami, aby se dozvědělo, co nám knihy všechno mohou dát,
- pravidelně a často mu předčítat knihy,
- podporovat zájem o tužku a papír,
- dovolit, aby dítě mohlo pomoci s vařením,
- vymýšlet různé hry, které rozvíjejí koordinaci oka a ruky.
Hra v mateřské škole
Každé dítě vstupující do mateřské školy se setkává s odlišným vyjadřováním ostatních.
Je nuceno hledat způsoby, jak se samo přesněji vyjadřovat, aby mu ostatní rozuměli a zároveň aby i ono porozumělo ostatním. Volné a řízené hře je v mateřské škole věnována velká pozornost pro její přínos ke kvalitnímu rozvoji dětí. Každé dítě se s ní vyrovná jinak- jedno si ji oblíbí a druhé se v ní musí nejprve najít a může dojít k tomu, že dítě bude ze začátku hru i odmítat.
3- 4 rok si dítě velmi rádo hraje, většinou si hraje samo, je to zcela přirozené, při své hře pozoruje své okolí.
Druhé děti jsou mu inspirací ve vlastní hře. V okamžiku, kdy dítě zaujme nějaká hračka, kterou má druhé dítě, ale většinou nastává problém. Ani jedno dítě totiž nechápe, proč by se mělo vzdát hry s hračkou. V prvním případě dítě nedokáže potlačit touhu vyzkoušet si tu hračku, kterou má druhé dítě a dítě, které si s hračkou hraje, nedokáže pochopit, proč by uprostřed své hry mělo dát hračku někomu jinému.
5-6 rok již dítě získalo mnoho informací, podnětů a dovedností, a proto se jeho hra stává lepší a dokonalejší.
Pohyby a celková koordinace se zdokonalily, proto dokáže zdolat i nejrůznější obtíže plynoucí z pohybové hry. Hra je v tomto období základem pro tvořivé jednání a myšlení, pokud je obsahově bohatá a odehrává se v prostředí vrstevníků a je založena na týmové spolupráci. Za takových podmínek je nenahraditelná.
5. rok se začíná projevovat soutěživost a v následujících období dochází k jejímu stupňování.
Dítě se snaží srovnávat s ostatními, velká je snaha zaujmout okolí a vyrovnat se ostatním dětem, dosáhnout lepší úrovně, být zajímavý.
Na hru v mateřské škole má vliv dochvilnost rodičů a to především proto, aby dítě mohlo včas ukončit svou hru nebo činnost. Důležité je, aby nebylo vytrženo ze hry příchodem rodičů, musí dostat předem znamení, aby se uzavřeli prožitky toho dne v mateřské škole. Jednou z možností je, nechat hru rozestavěnou, dítě se k ní druhý den vrátí nebo může dítě hračky uklidit se svým rodičem.
Hra ve skupině
V předškolním věku se dítě učí hrát a spolupracovat ve skupince ostatních vrstevníků.
Hra dětí ve skupince prochází mnoha změnami, i přes problémy, které s sebou přináší je stále po mnoha stránkách pro vrstevníky důležitá a obohacující.
Dítě se hrou učí vnímat, obohacuje se o nové nápady ostatních dětí, pozoruje, hledá způsoby, jak se prosadit, zapojit se do hraní. Dítě ve skupinové hře získává dovednosti ze sociální oblasti, učí se umění vysvětlovat, dělat kompromis, odmítnout, když se mu něco nelíbí, přesvědčit, jak je to podle něj lepší. Pokusy a omyly se snaží nalézt nejvhodnější způsoby hry, vylučuje nevhodné a přijímá vhodné.
Kooperativní hry nejsou zaměřeny na výkon, ale jde zde o hodnocení úrovně spolupráce dětí předškolního věku. Soutěživost se může projet mezi skupinami, ale ne mezi jednotlivci ve skupině.
Komunikativní hry slouží k překonání strachu z mluvení. Řeč má ve hře své místo, prostřednictvím řeči poznávají děti ostatní a cvičí si dovednosti, jak vyslovit svá přání, umět odpovědět na otázku. Vhodné je i rozvíjet neverbální stránku dětí při těchto hrách, ukázat dětem, že při pozdravu se díváme zdravenému člověku do očí a pokud s člověkem mluvíme, nejsme k němu zády. Ve skupinové hře dítě projevuje své vztahy k ostatním dětem. Hry upevňují přátelské vztahy mezi dětmi.
Hra o samotě
Děti experimentují s předměty, napodobují dospělé, staví si domy, věže a to bez zásahu dospělého.
Zásah do této hry je spíše škodlivý. Při hře o samotě si děti vytvářejí vlastní pravidla, kterým rozumí.
Přechod do školy
Dítě přichodem do školy vstupuje do neznámého a nového prostředí. Musí si nejprve zvyknout na prostředí, režim i na učitelku. Na začátku se většina dětí straní kolektivu, ale poté se přirozené zapojí mezi ostatní děti. Dětem, které se nezapojí a zůstávají mimo skupinu mohou pomoci pohybové hry. Nejlépe takové hry, při kterých není nutné mluvit. Důležité je zdůrazňovat pocit sounáležitosti se skupinou. Učitelka by měla hovořit o tom, že jsme třída Žabiček, každý bydlí někde jinde, ale tady máme všechno společné, hračky, koberec, na kterém si hrajeme.
Upraveno 13.10.2022
Předchozí články:
Jaké hračky dítě potřebuje?
Co je hračka?
Následující články:
Klasifikace a význam her
Rozvoj osobnosti dítěte hrou