Spielzeugfreier Kindergarten neboli školka bez hraček je projekt, který byl realizován v roce 1996 v padesáti německých školkách.
Cílem tohoto projektu bylo vyvinout preventivní program pro mateřské školy, který je zaměřený na podporu psychosociálních kompetencí a svou skladbou pracuje s psychologickými poznatky.
Autoři projektu sledovali děti, prostředí a prostor, který je obklopuje, zaměřili se i na spotřební zboží.
Samozřejmě nejoblíbenější spotřební zboží byly hračky. Zjistili, že kvůli přemíře hraček děti nemají příliš prostoru pro fantazii a kreativitu. Hru viděli definovanou hotovým výrobkem - hračkou. Uvědomili si, že je důležité získat i prostor pro poznání a přístupu „samy k sobě“. Na základě těchto úvah, vznikl nápad „mateřské školky bez hraček“.
Na dobu 3 měsíce byly ze školky odstraněny všechny hračky za pomoci dětí, které na to byly předem připraveny.
Cílem bylo dát dětem šanci, aby se setkaly se svými slabými a silnými stránkami a získaly přístup k sobě. Ze třídy se odstranily i papíry a pastelky, takže ve třídě zůstal jenom nábytek. Někomu by se mohlo zdát, že autoři nemají rádi hračky, ale zdůrazňují, že tomu tak není, protože existují i smysluplné hračky.
Další součást projektu je i nová role učitelek, které se stávají pozorovatelkami.
Spolupráce rodičů a školky je v tomto projektu nezbytná, rodiče musí být seznámeni a musí ho všichni schválit a mít možnost získávat informace o průběhu.
Při zkoumání reakcí u skupiny dětí na odnesení všech hraček byly zaznamenány povzbudivé výyledky.
Skupinka chlapců se věnovala pohybovým hrám, konflikty řešili rvačkami.
Učitelka zde musela provést usměrnění - „máme pusu na mluvení“, které zabralo. Další skupinka si hrála s polštáři a dekami, stavěli tunely za pomocí židlí a stolů a děti si hodně povídaly. Poslední sledovaná skupinka své chování neměnila, seděli u svých stolečků a povídaly si, později se přesunuly také ke stavění, tentokrát domečků z dek a polštářů.
Nejsem si jistý, zda je dobré držet dítě v uvedeném směru celé přeškolní obodobí, rozhodně se jedná o hozenou rukavici konzumní společnosti.
Jaký pocit máte z projektu vy?