Kdo a nebo co je Montessori?
Šapitó má pro vás černobílé hračky a knihy, které hrdě nesou označení Montessori. V mnohých to vyvolává povrchní pocit něčeho lepšího a vhodnějšího pro děti. Pojďme se hlouběji podívat, co to znamená.
Maria Montessori
Rok 1870 oblíbený vzdělávací systém 21. století vytvořila žena, narozená v 19.století, v Itálii.
Od narození měla štěstí, byť by to tak mnozí neviděli. Narodila se totiž finančně zajištěným, vzdělaným a politicky výnamným rodičům.
Liberální smýšlející matka Renilde Stoppani pocházela akademické rodiny a konzervativně smýšlející otec Alessandro Montessori byl ministr vlády.
Do vínku od nich dostala zarputilost a rozhodnost stát si za svým bez podpory a na vzdory okolí.
Rok 1875 s rodiči se stěhuje do Říma a začíná chodit do školy. Špínu a neosobní vzdělávání zažili ještě mnozí z našich rodičů.
Nicméně dívek se vzdělávání příliš netýkalo, byly předurčeny k péči o chod domácnosti.
Rok 1890 Montessori odmýtala toto praktické a zažité schéma. Přímá a sebědomá chtěla studovat vědecké obory na technické škole. Díky rozpadající se a neudržitelné jednotě ve vnímnání ženských a mužských rolí se jí podařilo to, co bylo ještě pro její prarodiče fantaskní utopií. Ještě s jednou dívkou byly jediné studentky na celé škole. Zdá se, že v její prospěch tehdy intervenoval i papež Leo XIII.
Otec byl velmi proti jejímu studiu vědy. Chtěl, aby se stala učitelka. Škoda její zatvrzelosti, zřejmě vložené matkou, kdo ví?! Mohla ve vzdělávání dojít mnohem dál.
Ve 20 letech si zajistila místo na Římské univerzitě, obor medicína. Otec svou dceru velmi miloval a ve vzdělávání ji podpořil jedinenčným způsobem. Jako žena nemohla navštěvovat přednášky sama, bylo potřeba mužského doprovodu a ten jí poskytl otec. Do učebny mohla vstoupit pouze jako poslední. Dostalo se jí mnoha dalších omezení (kopání do židle, mlčenlivost,záměrné zasedunutí místa)... Pitvy nemohla absolovovat ve skupině. Prováděla je tedy sama ve svém volném čase v márnici. Krizové období bylo silné a jen díky němu se Marie dostalo životnímu poznání, které ji otočilo, jak na obrtlíku.
Rok 1895 Při jedné cestě z márnice spatřila otrhanou, špinavou a vyhublou holčičku. Seděla u fontány, bez bot a se stopamy po ranách na obličeji. Hrála si z kouskem červeného papíru. Byla zcela zaujatá papírkem. Byla to schopnost takto se soustředit na vzdory okolí, nebo spatřila potlačené schopnosti dítěte učit se?! Něvěděla, pouze ten POCIT, že je něco zatím postačil k zažehnutí věčné jiskry zájmu.
Rok 1896 Odpromovala jako první doktorka medicíny v Itálii. S horlivostí začla publikovat a projevovat své schopnosti v medicíně.
Též se její pohled zaměřl na práva žen. Ta byla velmi omezná.
Např. přednášela ženám o sexuálním zdraví. Stala se zástupkyní spolku Za volební právo pro ženy.
Měla velmi poutavý slovní projev a podporovala své ženské přednosti. Měla velký cit pro styl a módu.
Pracovat jako asistentka na Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se zaměřila na výchovu mentálně postižených dětí.
Zde poznala děti se závažnou poruchou učení (ozančovány za idioty). Ústavní podmínky byly o přežití dítěte. Pozornost, vnímání a stimulace tam neměly místo. Znalcům mohly připomínat Rumunské sirotčince na přelomu 20. století.
Montessori byla šokovaná a rozhodla se něco udělat.
"Je nezbytné, aby se tato nešťastná stvoření mohla znovu vrátit do lidské společnosti ... a byla jim navrácena lidská důstojnost."
Rok 1898 porodila syna Maria. Otcem byl její kolega a přítel Guisseppe Montesany. Odložila jej do péče rodiny žijící na venkově nedaleko Říma. S G.Monteasnym měla otevřený vztah. Nevstoupila do manželství bylo by snadné odmýtnutí manželství přenést na tehdejší povinnosti s tím spojené. S její povahou je velmi pravděpodobné, že se vdávat nechtěla, kdyby to chtěla, udělala by to.
Rok 1901 Guisseppe Montesano se žení (ne s M. Montessori), což je pro M. Montessori hoenou rukavicí. Opouští místo a věnuje se systému vzdělávání.
Začíná studovat psychologii a antropologii.
Rok 1903 stává se profesorkou antropologie. Dál zkoumá dětský vývoj a tvoří nový vzdělávací přístup.
Rok 1907 otevírá Dům dětí (Casa dei Bambini) určený pro chudé děti předškolního věku. Záměr okolí byl pouze uklidit a pohlídat přeškoláky, kteří poškozovaly novostavby města. Montessori se příložitosti chopila a začala aplikovat vlastní smyslovou výchovu, původně určenou pro děti mentálně retardované.
Společně s bývalým přítelem G. Montesanem intezivně sledovali děti a dávali jim různé aktivity a pomůcky na hraní. Nechávala vyrobit originální předměty, které by zaujaly smysly dětí. Zajímalo ji, zda začnou lépe uvažovat a fungovat, když jim dá množství smyslových podnětů. Nechávala tam vždy pouze ty, které u dětí vzbuzovaly zájem.
Tehdy si Maria Montessori uvědomila, že děti, které jsou umístěny v prostředí uzpůsobeném podpoře jejich přirozeného vývoje, mají schopnost se vzdělávat samy. Toto později nazývala jako samo-vzdělávání. V roce 1914 napsala, „Nevymyslela jsem způsob vzdělávání, prostě jsem jen dala několika malým dětem šanci žít.“
Rok 1908 Otevřeno 5 mateřeských školek. Některé děti dělaly velké pokroky. Složily státní zkoušky, aniž by zkoušející věděli, že jsou děti z ústavu.
V Itáii začalala metoda Montessori sklízet obdiv a podporu.
Rok 1909 Vydává knihu Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Přelomová kniha byla přeložena do více než 20 jazyků a do dnes má významný vliv v oblasti vzdělávání. Otevřela školící centrum pro Montessori pedagogy.
Rok 1912 Umírá matka R. Stoppani. M.Montessori to hluboce raní, ztrátu dusí v sobě. Neroní slzy a neprojevuje emoce, 3 dny nic nejí a černé smuteční šaty nosí přes 20 let.
Syn Mario sděluje matce, že ví, že je jeho matka a požádá ji, aby ho vzala k sobě. Od této chvíle byly, až na krátké výjimky navždy spolu.
Konstruktivní část považuje M.Montessori za ukončenou a pylně se věnuje propagaci.
Jeji kniha byla přeložena do angličtiny. V USA se stala se druhým nejprodávanějším titulem populárně naučné literatury.
Propukl celosvětový zájem.
M.Montessori přednášela po Evropě a USA a šířila své učení. Zvláště v USA byl její systém přijat s nadšením.
Rok 1913 USA má více jak 100 škol, včetně jedné v Bílém domě. Tu zřídila dcera prezidenta.
Rok 1914 S válečným běsněním rozšiřuje Montessori své učení o prvek pacifismu. "Pracujeme pro mír a lidskost uprostřed nejkrutější války. V dětech leží budoucnost tohoto světa."
Ve Francii a Belgii byly zřízeny Montessori školy pro válečné sirotky.
Na vzdory válce hodně cestovala. Její metodu oceňovali např. T. A. Edison, Bertrand A. W. Russell a Sigmund Freud.
Rok 1917 Sigmund Freud píše "Jako každý, kdo se zabývá studiem psychyky dítěte, velmi obdivuji vaše úsilí, které zároveň ukazuje lásku k člověku a porozumění lidstvu."
Rok 1924 Benito Mussolini vidí ve vzdělávacím systému potenciál pro stát a podporuje jeho rozvoj. Spojení neslo přízvisko "Výhodný sňatek". Došlo ke vzájmenému využívání, ale ani pro jednoho to nebyl šťastný svazek.
Montessori věřila, že děti se nejlépe učí, když jsou nezávislé a mohou svobodně myslet. Ovšem o svobodné myšlení neměl Duce zájem. Měl za cíl národ disciplinovaných a loajálních fašistů.
Rozpor mezi pedagogikou a politikou se stával neúnosným.
Rok 1931 B.Mussolini žádá, aby všichni učitelé podporovali fašismus a děti nosily fašistické uniformy.
Montessori odmýtá. Je sledováná, dostává se pod tlak a opouští Itálii. Již se do vlasti nidky nevrátí.
V Londýně se setká s Mahátmou Gándhím. Rozuměli si, Gándhímu se líbíli filosofické prvky díla Montessori. Zvláště aspekt komunity a že učení lze uplatnit pro všechny děti všech kultur.
Gándhí chtěl využít Montessori systém ke vzdělávání v Indii.
Montessori přebývá v Amsterodamu.
Rok 1933 V Německu jsou zavřeny Montessori školy. V Berlíně jsou páleny její knihy i obrazy.
Rok 1939 Za doprovodu svého syna odlétá do Indie.
Gandhí dává Montessori místo k rozvoji. Zřizuje v Madrasu školící kurz. Do slaměné učebny přijelo 300 studentů. Odkládá smuteční šat a přijímá indickou kulturu odívání.
Rok 1940 Itálie vstupuje do války a Motessori se synem jsou klasifikování jako spojenci nepřítele. 7 letý pobyt v Indii řádně využila. Cestovala a zavedla Montessori vzdělávání na subkontinentu. Osobně vyškolila víc jak 1000 učitelů.
Rok 1946 Vrací se do vybombardované Evropy. Posílilo to její přesvědčení, že budoucí mír světa je možný pouze vzděláváním dětí.
"Dětství mi ukázalo, že lidská přirozenost je jen jedna."
Během její nepřítomnosti byla výchova zapomenuta. Usiluje o jeho obnovu. Opět cestuje po Evropě a přednáší. Montessori školy začínají vzkvétat.
Rok 1952 umírá, stejně jako J.A. Komenský, v Holandsku.
"Na mě se nedívejte, hleďte směrem, kterým ukazuji."
Získala významné státní vyznamenání a byla 3x nominována na Nobelovu cenu míru.
Dnes existuje přes 8000 oficiálních Montessori škol a dalších 14 000 škol, kde uplatňují Montessori pedagogiku.
Tento článek seznamuje s histrickými okolnostmi, poznatky Montessori učení jsou posány v následujícím článku Montessori podstata.